Máme za sebou první noc naostro pod tarpem. Lilly byla skvělá - zážitky předchozího dne ji tak utahaly, že místo na spaní vůbec neřešila. Je neděle, dnešní plán je vyšplhat se z Pinduli na Radhošť, dojít na Pustevny a sjet busem do prostřední Bečvy do kempu. Jak jsem již zmínila, je neděle, trochu se bojím davů v úseku Pustevny - Radegast, ale uklidňuje mě příslib následujících klidných dní.
Po probuzení zjišťuji, že se Lilly rozjíždí zánět spojivek. Měním plány, je třeba sehnat lékárnu. Ano, je neděle. Nejbližší otevřená lékárna je v Rožnově. Snídám, balím věci a koukám na bus do Rožnova. Jede za nějakých 40 minut. Cesta na zastávku trvá 18. Pohoda jahoda. V klidu dobalím věci a vyrážím. Hm, tak to jsem trochu neodhadla. Bus jede za 10 minut. Cesta trvá 18. To nějak neštymuje.
Nastává prostor pro chybu. Kilometrový indiánský běh po ránu s plně naloženou Babetkou s jídlem a granulemi na dva dny rozhodně nebyl jeden z nejlepších nápadů. Následky v podobě bolavých nohou a únavy si s sebou ponesu celý den.
V buse potkáváme mladou stezkařku se švýcarským ovčákem, který má ovázanou tlapku. Přišly s fenkou z nejvýchodnějšího bodu a musí stezku kvůli kulhání fenky přerušit. Klobouk dolů za tento výkon.
V Rožnově seženu kapky do očí pro Lilly, tejpy pro sebe jako prevenci proti puchýřům, dokoupím pár kokin v Lidlu (dnes totiž jako jediný den nevyzvedávám balíček) a při čekání na autobus si jdeme na chvíli odpočinout k řece.
Nápad schladit se se psem v řece dostal i starší vitální pán, který se se mnou dá do řeči. Vypráví o Jánských ohních, které se dnes zapalují nejdříve na Radhošti a posléze na okolních kopcích. Již jsem o nich v minulosti slyšela a velmi mě lákalo je vidět, nicméně Radhošť, stejně jako většina Beskyd jsou součástí CHKO, kde je zákaz stanování. Pod širák si zatím netroufnu, ale otázku ohňů nechávám zatím otevřenou.
Konečně vyrážíme. Nevýhodou spaní v údolí je, že hned na začátku trasy musíte vždy do kopce. Děcka, to byl krpál. Na nohách byla znát únava předchozího dne a ranního běhu. Připadala jsem si, jako když se pomalu rozjíždí rezavá parní lokomotiva. Co pár desítek metrů jsem zastavovala a vydýchávala. To nedám, vždyť jdu teprve druhý den! Co jsem si jako myslela se 14-ti kilovou krosnou? A tak krok za krokem, co noha nohu mine pomalu stoupám. Míjím několik fajn turistů, se kterými se dávám do řeči. Vcházím do lesa, stín trochu pomůže, nohy se rozhýbaly, tak si to šlapeme k vrcholu.
Těsně pod kapličkou Svatého Cyrila a Metoděje nás ještě čeká sjezdovka, kterou opět zdoláme stylem "co noha nohu mine". Odpočinek u kapličky, vývar a doplnění vody v blízké chatě a míříme pomalu směr Pustevny. Davy se překvapivě nekonají.
Sjíždíme busem do Prostřední Bečvy a objevuji úzkou cestičku podél říčky Kněhyně. Po cestě narážím na krásný jez, u kterého mě na první dobrou napadne, že by zde byla skvělá koupačka. Koukám, že měl někdo stejný nápad a z vody se na mě usmívá starší paní, které patří zahrádka na druhé straně. S Lilly se vykoupeme a pokračujeme do kempu, který je při neděli, týden před prázdninami, téměř prázdný. Dokonce i recepce je zavřená. Volám tedy majitelce a za chvíli už stavím tarp na dnešní noc.
Původní plán byl dnes našlapat odpočinkových 8,7 km. Večer mi hodinky ukazují hodnotu 15,6 km. Jak k tomu došlo? Netuším...