Noc v údolí vedle řeky přinesla nečekané ochlazení. Obvykle spávám v merino legínách a tričku, nicméně během dnešní noci jsem na sebe postupně navrstvila vše, co jsem měla v Babetce. Po snídani si v klidu suším celtu, tyvek i spacák a balím věci na cestu.
Poučena z předchozích dnů a doběhů za prostředky hromadné dopravy vyrážím na recepci s více než půlhodinovou rezervou na bus. Zastávka je vzdálená asi 10 minut chůze. Nicméně recepce je prázdná. Volám tedy majitelce. "Jistě, budu tam za 10-15 minut". To jako vážně nemůžu dojít na zastávku v klidu a s předstihem?!
Majitelka skutečně dorazí po slíbených 15-ti minutách a na bus, který nás vyveze nahoru na Pustevny dokonce ještě pár minut čekáme.
Pustevny v pondělí ráno? Naprostá nádhera. Jen jeden školní výlet a pár turistů. Pokochám se architekturou, nakouknu do zákulisí tvorby soch z písku na téma mořských živočichů (písnička Lachtani od Nohavicy mě následně v hlavě doprovází dobrou polovinu cesty) a vyrážím vstříc Tanečnici, Čertovu mlýnu a Kněhyni.
Říká se, že třetí den je krizový. O tomto rčení jsem se přesvědčila hned na začátku trasy. Při každém kroku mě bolela levá klenba i kyčel, tvořily se mi otlaky z bederního pásu Babetky a celkově byla znát únava předchozích téměř čtyřiceti kilometrů . Přezula jsem tedy na barefooty, aby se chodidla protáhla a užila si stylu chůze, na který jsou zvyklá. Pomohlo.
Nicméně opravdová krize přišla při stoupání na Čertův mlýn. Děcka, to byste musely zažít! Večer předtím jsem do telefonu kamarádovi vyprávěla, že to bude dneska pohoda, žádné velké stoupání... Spoiler - na tenhle krpál vzpomínám jako na jeden z nejnáročnějších z celé trasy - kam se hrabe legendární Smrk. Alespoň název vrcholu nelhal - podoba s peklem není náhodná.
Nahoře si dávám svačinu, fouká, takže oblékám bundu a mířím na nedaleký Čertův stůl - kámen s nejasným původem. Pomalu pokračujeme do Čeladné - cíle dnešní cesty. Lesy jsou tady nádherné a naprosto liduprázdné.
Nicméně krize mě neopouští. Klesání je jako zátěž pro nohy a klenbu podstatně náročnější, než stoupání. Kamenná cesta mi také příliš nepřidává. Někde na úzké lesní cestě mezi Kněhyní a Stolovou shazuju Babetku ze zad a sedám si na ní přímo uprostřed pěšinky. Mám toho plné kecky. A to měla být dnes jedna z jednodušších a kratších tras. Začínám mít obavy ohledně zítřejšího Smrku. Asi půl hodiny prostě jen sedím a čučím okolo. Terapie lesem a svačina pomůže, nahazuji Babetku a šlapeme dále. Odměna se brzy dostaví - vycházíme z lesa a před námi se rozléhá fenomenální panorama masivu Smrku a Lysé hory. Tak tam půjdeme v příštích dnech.
Asi po hodině cesty dorazíme do Čeladné, odkud nás bus doveze pro balíček. Bohužel Z-Box na náměstí byl plný, musíme tedy došlapat ještě cca do kilometr vzdálené jiné pobočky a zpátky na náměstí. Opět toho mám plné brejle. V blízkém Coopu doplňuji zásoby a pro Lilly tvaroh, který zblajzne za asistence vedle sedících školaček přímo na náměstí.
Dojíždíme zpět a po koupačce pod jezem na Čeladence nás čeká dnes poslední stoupání a cca 1,5 kilometru k našemu dnešnímu spacímu místu. Eliška mi nabídla azyl na jejich pozemku u stavby s fenomenálním výhledem na masiv Ondřejníku. Mám štěstí, protože v novostavbě zrovna dnes zapojili vodu, mám tedy tu čest jako první vyzkoušet jejich zbrusunovou sprchu.
Povídáme si s Eliškou, je skvělá. Má hodně nacestováno a vypráví mi, že by tímto způsobem ráda vrátila veškerou laskavost a pomoc, kterou jí poskytli další skvělí lidé na jejich cestách. Krásná myšlenka. Eliška mě upozorňuje, že tady bývá docela dost zvěře. S tím jsem tak nějak na mýtině u lesa počítala. Když ale ukazuje, kterými cestičkami chodí srny a kde se obvykle rádi zdržují jeleni, cítím mírné znepokojení. Steleme si uprostřed migrační trasy, protože tam je prostě to nejlepší místo. Snad jelen pro jednou promine a šňůry od tarpu velkoryse překročí.
Stmívá se a jdeme spát. Když Lilly dobrou půlhodinu místo spánku zírá do tmy, nedá mi to a beru do ruky čelovku. Napočítám okolo nás více než šestero svítících očí oslněných srnek a jednoho srnčete. Zajíce hopkající okolo jsem ani nepočítala. Doufám, že to Lilly brzy přestane bavit. Naštěstí se tak brzy stane a užijeme si klidnou noc.
Za dnešek mám v nohách 18 kilometrů.