Noc na migrační trase byla nad očekávání klidná a příjemná. Probouzení a snídaně s pohledem na masiv Ondřejníku je ráno přesně dle mého gusta.
Jelikož se mi nepodařilo předem vymyslet žádné místo na přespání v Ostravici, cílové destinaci pro dnešní den, a spaní v lese pod širákem v CHKO už by bylo příliš daleko za hranicemi mé komfortní zóny, rozhodla jsem se využít velkorysé nabídky Elišky a přespat u nich i následující noc. Dané rozhodnutí mi přineslo nečekanou, ale velmi podstatnou výhodu - nemusela jsem s sebou na Smrk tahat v Babetce ložnici s obývákem. Odebrala jsem si tedy z tarpu pouze turistické hůlky. Spacák, náhradní oblečení a další věci, které jsem na dnešek nutně nepotřebovala, jsem nechala pod plachtou. Svůj mobilní domov jsem "uzamkla" dvěma velkými kameny, aby plachtu nezvedal vítr a vyrazila jsem na cestu.
Asi po kilometru šlapání jsem narazila na traktoristu svážející dřevo z lesa. Když jsem kolem něj procházela, neváhal "zaparkovat" vedle lesní cesty a hodit kus řeči. "Jé, vy jste ta slečna, co mě včera zdravila u toho stanu dole na louce, že?" Ukázalo se, že je to stejný chlapík, který předchozího večera obracel seno na vedlejším pozemku. Abych při setkání s jednotlivci sama se psem nebudila příliš velké podezření, osvědčila se mi jednoduchá taktika - na podezíravý pohled odpovídám úsměvem a pozdravem. V tomto případě se taktika opět projevila jako účinná a lesník mi neváhal vyprávět zajímavosti a zážitky z práce v lese - setkání s jeleny, jak ještě používá při stahování dříví koně a také jak jednou v blátě objevil medvědí stopu. K tomuto zážitku jsem byla mírně skeptická, ale kdo ví, v okolí Čeladné v minulosti již pár medvídků spatřeno skutečně bylo.
S hospodářem jsem se po chvíli rozloučila, popřál mi šťastnou cestu a s Lilly jsme se pustily do stoupání na Smrk. Po cestě jsem přefiltrovala vodu z horského potůčku, ať máme zásobu na výstup, a cesta, ač po asfaltu, svižně ubíhala. Až mě překvapilo, jak lehce byly zapomenuty strasti a bolesti předchozího dne. Z části asi proto, že jsem měla cca o 4-5 kg lehčí Babetku a z části proto, že si tělo pomalu začalo zvykat na zátěž. Zdá se, že taktika "nabrat fyzičku po cestě" po počátečních těžkostech začíná fungovat.
Asfaltka se změnila na lesní cestu, dopřály jsme si svačinku i chvilku odpočinku a za chvíli dorazily k Hubertově chatě, kde nás čekaly hned dvě studánky pro doplnění vody. Lilly se v jedné z nich vesele vyráchala, já doplnila zásoby, prohodila pár slov s milými obyvateli chaty, kteří zrovna venku snídali a vydaly jsme se vstříc nejkrásnějšímu úseku dnešní trasy. Cesta se proměnila na úzkou pěšinku lemovanou z obou stran hustým borůvčím - zastávky se tedy protahovaly o jejich sběr. Zanedlouho jsme procházely velmi fotogenickým polomem. Na vrchol Smrku už to bylo jen kousek. Na to, jaké jsem z dnešního dne měla obavy, jsem si cestu nahoru vážně užila.
Trochu více pak ale "bolelo" klesání do Ostravice, vedoucí sice nádhernou přírodou, ale po kamenité cestě doplněnou o velké ostré balvany. Trochu neplánovaně jsem si to střihla dolů zkratkou. Ti z vás, kteří jste šli Beskydskou sedmičku a touto zkratkou stoupali nahoru, si jistě dokážete představit, kolik nadávek při cestě padlo.
Na vrcholu byl příjemný chládek, tak akorát na mikinu, zato v Ostravici se do nás opíralo sluníčko v plné síle. Dokoupila jsem jídlo, Lilly se schladila v řece, přejely jsme vlakem jednu zastávku do Z-Boxu, protože 2 kilometry po rozpálené hlavní cestě jsem dnes už opravdu absolvovat nehodlala a nasedly na bus směr Čeladná. Horské slunce a únava na mě dnes zanechali jisté stopy a pokoušel se o mě lehký úžeh. Koupačku v ledové Čeladěnce jsem tedy dnes raději vyměnila jen za zchlazení nohou, nadopovala se Vincentkou a mířila vzhůru k mému dočasnému azylu u Elišky.
Čekal na mě další nádherný večer s výhledem na západ slunce těsně vedle Ondřejníku a další noc na migrační trase. Hodinky mi ukazovaly pro mě neuvěřitelných 21,5 km namísto plánovaných šestnácti. Dnešní trasa sice měla být nejdelší z celé výpravy, ale na každý den jsem si plánovala v průměru 13-15 kilometrů. Zatím se mi to nepodařilo dodržet ani jednou. Asi jsem příliš kochací typ.
Dneska večer Lilly na pozorování srnek neplýtvá energií a spíme celou noc.
Dnes tedy s 21,5 kilometry v nohách.