Probouzím se opět před šestou hodinou, natěšená na pomyslný vrchol celé výpravy - Lysou horu. V 7:30 nám jede autobus směr Ostravice, kde se chceme vydat nahoru žlutou trasou od Šance, kterou neznám.
Při balení věcí si ovšem všimnu, že Lilly kulhá na zadní nohu. A sakra. Snažím se zjistit příčinu a objevím malý trn mezi polštářky. Vytahuji jej a velmi si přeji, aby operace byla úspěšná a my mohly pokračovat. Nicméně Lilly kulhá dál. Jsem z toho hodně přešlá, to poslední, co bych chtěla je, aby Lilly naši výpravu nějak zdravotně odnesla. Píši kamarádovi, mé psychické podpoře na telefonu, že dnešní Lysá se nekoná. Odpovídá mi, jestli si Lilly packu jen nepřeležela, že Rikimu (jeho border kólii) se to občas stává. Tak uvidíme.
Zvažuji možnosti a rozhoduji se Lilly nechat ještě chvíli vyspat a vyrazit na autobus, který jede v 10:30. Na zastávku je to kilometr cesty, dostatečná vzdálenost ke zvážení, zda budeme busem pokračovat směr Lysá hora nebo směr Frýdek, kde mám zaparkované auto.
Lilly vyspává, balíme věci a vyrážíme. Zdá se, že kulhání se nekoná, přestože únava posledních dní je na ní trochu znát. Po dlouhém zvažování se tedy rozhoduji pro kratší trasu z Malenovic s tím, že Lilly nebudu dávat do tahu, ale poťape si hezky na volno.
Zjišťuji spojení do Malenek, které naštěstí vychází docela solidně, takže na přestupu čekáme asi půl hodiny ve stínu ve Frýdlantu kousek od nádraží a vyrážíme. Jen co procházíme kolem Satiny, mám obrovskou radost, že jsme tady. Lysá je moje srdcovka. Navíc je středa, což znamená příslib jen malého množství ostatních turistů, z čehož většinu tvoří (vzhledem ke konci roku) školní výlety.
Lilly spokojeně šlape, ale já velmi rychle pociťuji handicap v podobě chybějící tažné síly. Plná Babetka a polední horko pohodovému stoupání příliš nenahrávají. Než došlapeme nad hospodu u Věličků, kde má být studánka, jsem úplně vyřízená a spařená jak jetel. Absence studánky prohlubuje mé zoufalství a proběhne mi hlavou, jestli to byl dobrý nápad a nebylo by lepší dát dnes zero day a vyrazit zítra.
Nebylo. Po chvíli na nás čeká velmi radostné překvapení v podobě tekoucího horského pramínku, který nebyl na mapě. Je slabý, vodu zde filtruji asi 10 minut, ale aspoň si chvíli vydechnu a jsem šťastná, že nebudeme bez vody. Ehm.
Další cesta už je trochu mírnější - rozumějte - pocit, že tu dneska s 12-ti kilovou Babetkou na zádech vypustím duši, se malinko zmírnil, a tak šlapeme.
Po pár kilometrech mi přijde divné, že bych propotila krosnu tak durch, aby studila. Sundávám tedy Babetku ze zad a zjišťuji, že jsem asi špatně zavřela camel bag a téměř veškerá voda se z něj vylila. Do batůžku. Mezi oblečení, jídlo a spacák. Ok, vytahuju aspoň bundu, u které předpokládám, že ji budu nahoře potřebovat a věším si ji zvenku na krosnu aby proschla. Spacák a další věci bude řešit mé budoucí já, mnohem větší problém představuje v tomhle horku chybějící voda. Nezbývá, než pomalu stoupat a doplnit ji nahoře na chatě.
Po chvíli míjíme veselou partičku důchodců svačící na pařezech, prohodíme pár slov a jejich elán do života mi zvedne náladu. Cesta pod vrcholem je na přímém slunci a já už odpočítávám poslední výškové metry k vrcholu. Táhnou se, táhnou. Nemám chuť ani na borůvky, a to už je co říct. Beskydy mi jako již tradičně dávají na prdel. Ale i v tom spočívá jejich kouzlo. V syrovosti, ryzosti a divokosti. Miluju je. Nebo že by nějaká forma masochismu?
Jsme nahoře... My to dokázaly... Vážně jsme to dokázaly! Tady nahoře mi poprvé naplno dochází, do čeho jsem se to pustila. Sama, týden v horách s plnou polní a spaním v přírodě. Ještě před pár měsíci pro mě jen vzdálený sen, ne tak úplně reálný. První cesta vede do chaty, kde kupuji 1,5 litru Rajecu za 52,- Kč, o který se dělím s Lilly. Užívám si prázdného vrcholu, jsem šťastná a plná dojmů.
Po kochačce a svačince se pomalu pouštíme na cestu dolů do Krásné. S pokorou se loučím s královnou Beskyd, užívám si serpentin pod vrcholem a následně krásné lesní cesty.
Po cestě se svlažujeme další studánkou, následně i v potoce a asi po hodině chůze dorazíme na autobusovou zastávku v Krásné. Zastávka je na sluníčku, rozhodnu se tedy počkat ve stínu na druhé straně silnice. Součástí zástavky je dřevěná lavice, kterou obývá starší paní sjíždějící nás přezíravým pohledem. Holka se psem sedící na krosně na okraji cesty si její sympatie očividně příliš nezískala.
Nasazuji opět svou osvědčenou taktiku - úsměv a pozdrav, nicméně na tuto dámu se zdají být i tyhle zbraně krátké. Paní sice na pozdrav přikývne, ale podezřívavým pohledem neuhne ani o centimetr. Co už. Dávám si nejstřeženější sváču v celých Beskydech a asi za deset minut naštěstí dorazí autobus.
V Raškovicích vyzvednu balíček a opět spařená jak jetel sedám s Lilly do stínu na zastávce. Homeless styl nám už docela jde. Čekáme na bus, který nás má dovézt do kempu v Morávce. Během čekání mě napadne mrknout na předpověď počasí. Nejvíce se mi osvědčila kombinace norské předpovědi yr.no, české aplikace Windy a FB stránka "Počasí online Morava" kterou provozuje nadšený amatérský meteorolog. Hm, varuje před velkými bouřkami. Tož, to tady dlouho nebylo. Do příjezdu autobusu zbývají tři minuty.
Po zkušenostech s bouřkami z nultého dne se rozhoduji nechat si autobus ujet a počkat půlhodiny na jiný bus do Frýdku, najít si poblíž Bezkemp a případné bouřky přečkat v autě. Tuto možnost jsem zvolila také z toho důvodu, že mám po nehodě s camel bagem stále mokrý spacák a věci na spaní. Objevuji útulný Bezkemp mezi Komorní Lhotkou a Smilovicemi, objednávám na dnešek nocleh a doufám, že jej majitel potvrdí, než se dostanu k autu. Náhradní plán je zajet autem do původně naplánovaného kempu v Morávce.
Bezkemp naštěstí po chvíli potvrzen. Zbývajících deset minut k odjezdu autobusu využívám k návštěvě blízké benzínky, kde dokoupím vodu a milá paní prodavačka mi ukazuje venkovní kohoutek, kde můžu případně svlažit Lilly. Bohužel není času nazbyt, vracíme se tedy na zastávku a vyrážíme do Frýdku.
Na konci túry mám vždy obrovskou radost, když najdu auto v pořádku na svém místě. Dnes tomu není jinak. Cítím se za volantem nemístně, jsem za posledních pět dní zvyklá jen šlapat po svých, případně se nechat vozit hromadnou dopravou. Do Bezkempu dorazíme za zvuku hromů. Volám si s majitelem - tím, že šlo o rychlou akci, nestihl zapojit čerpadlo na vodu a zakrýt fotopast hlídající na pozemku novou maringotku. Nabízí se, že do pár minut dorazí a situaci napraví. Jsem mu moc vděčná, sprcha po dlouhém dni bodne i v podobě ledové vody ze studny.
Bouřka se spustí zanedlouho, večeřím už tedy v autě a po chvíli se ukládám ke spánku. Lilly už notnou chvíli spí jako špalek. Prudký déšť za okny mě ujišťuje o správnosti rozhodnutí zvolit na dnešek tuto formu noclehu. Tarp do bouřky opravdu úplně nejvhodnější není.
Přemítám nad zážitky a zvraty dnešního dne. Zítra nás čeká poslední část cesty - Velký a Malý Javorový. Tedy pokud bude Lilly v pořádku.
Za dnešek našlapáno 16,5 km.