Čtvrtek - šestý den na cestě. Plán zní jasně - vyrazit z Řeky na Velký a Malý Javorový, sejít do Tyry, vyzvednout v Třinci poslední balíček a vrátit se do Bezkempu ve Smilovicích. Jelikož chci Lilly dopřát delší odpočinek po snídani, "vypouštím" bus v 7 ráno a mám v plánu jet o půl desáté ze Střítěže do Řeky. Zastávka je z Bezkempu 5 minut autem.
V klidu snídám a balím si věci s příjemným pocitem, že nemusím nikam spěchat. Jak jsem se dostala do situace, kdy opět nestíhám, je pro mě naprostou záhadou. Poslední den posunuji um "dobíhání na bus" na novou úroveň - autobus přijíždí na zastávku ve chvíli, kdy ji míjím autem a hledám místo na parkování. Nacházím jej cca 100 metrů daleko - přímo u vlakové zastávky. Opakuje se scéna z prvního dne - do rukou pobírám věci, které jsem nestihla sbalit do krosny, vypouštím Lilly z kufru auta a sprintujeme po hlavní silnici na bus. Míjíme školku na procházce. Nedivila bych se, kdybychom byly podkladem pro přednášku vychovatelek, jak se na silnici rozhodně nechovat. Jenže co naplat, očividně mám regulérní problém s časovým odhadem a navíc tady jezdí bus jen třikrát za den.
Naštěstí mám v Babetce jen jídlo na túru a pár kousků náhradního oblečení. S lehkou krosnou se běží o poznání lépe, než druhý den ve Frenštátu. O patnáct minut později už si to štrádujeme po cestě z Řeky na Velký Javorový.
Opět se projevuje má zvláštní schopnost jakési selektivní slepoty, kterou mívám během plánování tras. Spočívá v tom, že si všímám pouze těch částí, kde jsou vrstevnice daleko od sebe a podle toho zhodnotím, že to bude v pohodě. Vrstevnice na sobě nalepené zdárně ignoruji. Dokud se na nich reálně neoctnu. O to více překvapená jsem, když ve svahu hledám plíce. Tehdy je již ignorovat nelze. Nejinak tomu bylo při stoupání na Velký Javorový.
Uklidňuji se tím, že je to jediné stoupání dnešní trasy. Příliš to nepomáhá. Volím mírně vyhlížející zkratku. Jak se říká, chyba, kterou uděláš podruhé, už není chyba, ale rozhodnutí. Rozhoduji se tedy pro utrpení. Po cestě opět nepotkáme ani nohu.
Jsme nahoře! Nejvyšší bod dnešní trasy. Stojí tady stylový kamenný památník. Dobře se na něm odpočívá. Lilly si dopřeje regenerační bahenní lázeň a pomalu se vydáváme vstříc malému Javorovému. Koukám, kolik bylo od mé poslední návštěvy opět vykáceno stromů. Na Javcu mi milá paní servírka ochotně dopustí vodu do camel bagu. Třinecký přízvuk působí jako balzám pro uši i duši. Po krátkém odpočinku a svačině se vydáváme do naší konečné destinace.
Hle, maliny! Spoousta malin. Tohle si nemůžu nechat ujít. Smrk je králem borůvek, Javec zase malinovým rájem. Pokud budu v Tyře zase dobíhat na bus, jasným důvodem budou tyto malé červené potvůrky. Nedá se odolat.
Po cestě se Lilly v říčce zbavuje zbytků bahenní koupele a my konečně doťapeme na autobusovou zastávku. Zvládly jsme to. Mám obrovskou radost.
Hodinky hlásí 99,3 kilometrů! To nemůžou myslet vážně?! Stokilometrový milník padne až při cestě pro balíček v třineckém Z-Boxu. S radostí si pročítám povzbudivý vzkaz od kamaráda, který poslal s balíčkem a kupuji si na oslavu Vincentku, vodu a spoustu kokin. Party hard.
Jelikož v homeless stylu jsme se staly za ten týden přebornicemi, kde lépe jej pilovat, než na třineckém nádraží. Děcka, jak do svých cestovatelských plánů jednou zahrnete České dráhy, zavání to problémem. Díky zpoždění a ujetému přestupu se z půlhodinové cesty zpět do Bezkempu stala cesta tříhodinová... Z toho jsme jednu hodinu strávily na Těšínském nástupišti pozorujíce procházející bouřku.
Konečně jsme v Bezkempu a užíváme si odpočinku, klidu a samozřejmě jídla. Zítra má dojet kamarád, se kterým plánujeme další menší výšlapy po okolí. Spoiler - brutálně promokneme u Chladné vody pod Lysou horou ve třech bouřkách za sebou, které půlhodiny předem ještě nebyly na radaru. Kamarád si totiž opomněl přibalit pláštěnku, moje tedy padla na batohy. Náladu si zlepšíme v Beskydském pivovaru. Poprvé přespíme s Lilly pod širákem a další den si užijeme nádherný okruh z Morávky přes Bílý Kříž, kde mi při posezení dvě mladé slečny uspí drbáním Lilly úplně do mrtva.
Našlapáno dalších 28 km. Celkem tedy 128 kilometrů a nespočet zážitků během nádherného týdne v Beskydech.
