Krev, pot a slzy... klišé, které mnohdy nevystihuje pouze závodníky, ale i fotografa. Tak třeba když uklouzne noha při sbíhání sjezdovky během přesunu ze startu downhillu na trať - to bychom měli tu krev. Nebo u překážky na pražícím poledním slunci, pod pláštěnkou v letní bouřce, během drápání se do kopce, či zaklíněná mezi kmeny jehličnanů při čekání na závodníky - to máme ten pot. A slzy? "Hele a jak zvládáš se svou empatií Spartan Special?" Normálně no, brečím... nebo také stačí být v cíli závodu Ultra, kdy mají za sebou závodníci (leckdy už by byl výstižnější výraz - poutníci) přes 50 kilometrů dlouhou trať a desítky překážek k tomu. To jsou teprve příběhy...
Závody a sportovní akce připraví nejlepší možnou školu každému fotografovi. Hodí vás do vody (někdy i doslova) a naučí vás plavat ve světě pohybové fotografie i reportáže. Ať už nutností rychlého zachycení akce (rychlost závěrky a celý expoziční trojúhelník), přes spektrum myslitelného i nemyslitelného počasí s přechodem z plného slunce do stínu během pár snímků, až po kreativní vymýšlení různých úhlů, kompozice, rámování a specialitek, aby byl záběr echt zajímavý. A co teprve následné třídění a postprodukce.
Krom seznámení se se spoustou skvělých “kolegů” a parťáků si na těchto akcích můžete také lehce načechrat své fotografické ego. Křenit se na vás budou závodníci, staff i diváci. Protože co si budeme, závod bez fotky jako by se dnes nestal. To platí zejména na nejkratších tratích u Spartan Race. Ač nerada, i z toho důvodu se nejlépe cítím na delších eventech, protože čím náročnější závod, tím více v něm figuruje fair play, lidskost a poctivost… Paradox? Nemyslím si, závodníci dobře ví, že bez morálky, spolupráce a fair play by se daleko nedostali. Obtížnost také redukuje účastníky, kteří se přihlásily jen proto, aby “taky zaběhli toho Spartana” a pravidla a trestné burpees jsou jim celkem volné.
A v neposlední řadě většina těchto akcí probíhá v krásném a zajímavém prostředí - ať už je to divoká příroda v Beskydech, na Dolní Moravě či v okolí Liberce nebo historická centra měst - například Kutná Hora či Kroměříž. Baví mě hry s kompozicí a kontrastem, kdy například oproti vznešenosti chrámu svaté Barbory stojí bahnem obalený, krev potící závodník. Zajímavá byla i vyhlídka v korunách stromů, kde sice extrémní podmínky (silný ledový vítr, mlha a mráz) vzniku snímků moc nepřály, ale o to větší vypovídací hodnotu nesou. Mou oblíbenou byla také kombinace překážek a závodníků s Ještědem v pozadí. O nedostatek kreativního vyžití se tedy opravdu bát nemusíte! :-)
