Vyrazí takhle fotografka, grafička, programátorka, fousek a šeltie do Beskyd. To není začátek vtipu, ale fenomenálního výletu!
Naše výprava měla tři hlavní pilíře - nafotit brand zakázku, zalézt si na pověstmi opředené Godule a otestovat funkčnost uměleckého díla v podobě vlněných čepic a čelenek zrozených v rukou grafičky.
Brand foto v lese? Kouzelná hra světla a mlhy
Navzdory neuvěřitelnému množství houbařů, obléhajících veškerá parkovací i neparkovací místa podél lesů a vynořujících se v apokalyptickém počtu v gumákách, s košíky a papírovými taškami zpoza stromů - zakázka úspěšně nafocena. Mlha a vycházející sluníčko připravily naprosto úchvatnou hru světel a stínů.
A tenhle lezecký poklad znáte?
Po nafocení jsme vyrazily k našemu dalšímu cíli. S nadmořskou výškou 738 m.n.m. vrchol Goduly v Beskydech nijak nevyčnívá, nicméně na svém úbočí skrývá opravdovou lezeckou lahůdku - cvičnou skálu tvořenou velmi tvrdým pískovcem godulským. Ke skále se dostanete třemi různými cestami. Všechny vedou z Komorní Lhotky - malebné vesničky v údolí Beskyd, vyhlášené finskou saunou a také bylinnými lázničkami.
Zvolit můžete cestu po asfaltce z náměstí, vedoucí kolem majestátního evangelického kostela, postaveného rovněž z godulského pískovce (mimochodem - v zimě se po této trase báječně sjíždí z vrcholu Goduly na saních). My jsme vyrazily malebnou trasou kolem černohubých oveček od hotelu Santis. Před hotelem můžete nechat auto na velkém bezplatném parkovišti. Za loukami a chatkami se na začátku lesa dáte doleva a dál, za další zatáčkou, na vás sice nečeká knedlík s omáčkou (fanoušci Poletíme? pochopí), ale onen majestátní skalní útvar. Třetí trasa vede lesem, kousek od Santisu směrem do centra Lhotky a podstatně více se na ní zapotíte.
Skála se od tradičních adršpašských písků značně liší zejména svou tvrdostí, lze si na ní tedy zkoušet dojišťování pomocí friendů a vklíněnců. A přesně to byl také náš záměr - hodit si lano seshora a trénovat dojištění na lehkých cestách. Nicméně pozor, kruh se nachází cca 4 metry pod vrcholem skály a musíte k němu slézt po skalním bloku, což vyžaduje jistý krok a dávku kuráže. Další možností je využít přírodní kotevní body, k čemuž poslouží statné buky a břízky na vrcholu skály. Tuto možnost jsme zvolily také my.
Díky tomu, že jsme vyrazily odpoledne, podzimní slunce již pomalu zapadalo za protilehlý kopec, ochladilo se a nastala tedy skvělá příležitost k testování vlněných čepic a čelenek. Příjemným benefitem bylo zjištění, že se čelenka pohodlně vejde pod lezeckou helmu. Celkově doporučuji počítat s výbavou do chladnějšího počasí a přibalit i nějakou tu péřovku, protože při jištění je dole pod skálou větší část dne stín a rýmu si ze skal přivézt vážně nechcete.
Na své si přijdou i turisté!
Na vrchol skály se dá dojít pěšky zleva i zprava, i když v mapě je zaznačena pouze stezka vpravo. Najdete tu několik báječných mechových polštářů, které přímo vybízejí k posezení a kochání se výhledem na hluboké lesy. My se následně vydaly asfaltkou po žluté k vrcholu, kde nám byl odměnou úchvatný západ slunce, který zvýrazňoval zlaté barvy podzimu.
Spokojené, utahané a za tichého broukání písniček od Poletíme? jsme již za tmy dorazily na parkoviště, kde nás čekal ten nejhezčí pohled každé túry - auto, v pořádku zaparkované na svém místě. Zbytek večera se nesl ve znamení plápolajícího ohně v krbu, kokin, mazání nohou Alpa gelem s kaštanem a sdílení vtipných historek z natáčení.
Za tři dny jsme stihly projít kus Malenovic, Ostravice, Komorní Lhotky i Čeladné, čtyřikrát neúspěšně shodit lano ze skály, spořádat pět balení kabanosků bez dusitanů z Lidlu, dvakrát se vracet z túry za svitu čelovky, naučit se kombinovat suroviny tak, abychom si vystačily i bez soli, odfotit jednu foto zakázku, uháčkovat půlku čepice a naspat přibližně deset hodin.
Tak kam to bude příště?
